Giovani Papini Listy ľuďom

Cesty lásky: Rozlišovanie povolania

RIP Barbara Deus meus

za svoj národ prosím Pane Ježišova spása Ave Maria (Bach) život

Penitenčná prax od začiatku kresťanstva do prelomu tisícročia Róbert KENDERA

OBRAZNOSŤ MYSTICKEJ SPISBY SV. LAURY MONTOYOVEJ

Božia pedagogika (pedagogía de Dios). „Pozrite, ctihodný otče, ako ma formoval Boh. Nerozumela
som tomu, verila som, že za moje ponižovanie a utrpenie môže chudoba. Teraz vidím, že to bola
čisto Božia pedagogika. Iní chudobní nemusia prežívať toľkú krutosť“

„Počas týchto cvičení som pochopila, čo znamená utrpenie. Boh od prvého dňa chcel, aby som
videla totálne znetvorenie môjho vnútorného bytia. Všetky hriechy môjho života sa na mňa vrhli
ako besné psy a ťažili ma sťaby celé pohoria

čo robiť, keď sa mýli predstavený, alebo aj pápež?

svätá panna kundalini? str 101

Patristická encyklopedie

Patristická čítanka 1 – 9

SAPIENTIAE CHRISTIANAE
ENCYKLIKA PÁPEŽA LEVA XIII
. O KRESŤANOCH AKO OBČANOCH

Deklarácia FIDUCIA SUPPLICANS o pastoračnom význame požehnania

kardinál Viktor M. Fernandés: Mystická vášeň: Spiritualita a zmyselnosť“

O svätých

od kardinála Saraha

Keď sv. Tomáš Akvinský komentuje napomenutie prvého pápeža, svätého Petra, zo strany apoštola svätého Pavla nad Petrovým správaním sa voči nežidovským kresťanom kvôli jeho strachu zo židovských kresťanov (porov. Gal 2:11-21), poznamenáva že „spôsob pokarhania bol vhodný, tj verejný a jasný“, pretože Petrovo „pretváranie predstavovalo nebezpečenstvo pre všetkých“.

Akvinský vo svojej Summa Theologiae (II-II.33.4) poznamenáva, že „treba si však uvedomiť, že ak bola viera ohrozená, poddaný by mal pokarhať svojho predstaveného aj verejne.“

„Preto ho Pavol, ktorý bol Petrovým poddaným, verejne pokarhal pre bezprostredné nebezpečenstvo pohoršenia ohľadom viery, a ako hovorí Augustínova glosa v Gal 2:11: „Peter dal predstaveným príkladom, že ak by kedykoľvek by náhodou zišli z priamej cesty, nemali by pohŕdať tým, že ich poddaní pokarhajú.’“

Neúhledné cnosti

Filozofická knižnica

Tovaryšstvo Ježíšovo. Dějiny, práce, ideály.

Ján Amos Komenský NEDOBYTEDLNÝ HRAD JMÉNO HOSPODINOVO

JA Komenský popisuje svoju skúsenosť s víziami Kristíny Poniatowskej nasledovne (Historia revelationum, 1657 ): Keď sme dorazili do Brannej (r. 1627 ), rozprávali nám, že predchádzajúceho večera bola chorá štvrť hodiny v bezvedomí a neprejavovala akýchkoľvek známok života, takže sa domnieval zomrela, ale potom že predsa zase prišla k sebe. Vošli sme k nej, povzbudili ju, ako sa to obvykle robí, k trpezlivosti ak dôvere v dobrotivosť božiu.
Ona sa potom v našej prítomnosti sťažovala najskôr na tiesnivý pocit pri srdci, potom na to, že ju sužujú neobvyklé bolesti. Nasledovala strnulosť údov a zastavil sa jej dych, takže sme mysleli, že umiera. Padli sme na kolená a rozkazovali jej dušu Bohu. Ona sa však zase vztýčila na lôžku, uprela oči ako na niečo, čo je v diaľke, tvár jej začervenala a zastonala: „Ženich, ženích!“ Boli sme ohromení týmto neobvyklým divadlom. Nato ona s hlbokým výdychom prišla zase k sebe, ľahla na znak, a keď som sa jej pýtali, čo sa deje, sťažovala sa na veľkú malátnosť.

Pluralita myslenia v tradícii kres!anského starovekua středoveku

Svätá Katarína Sienská, Učiteľka Cirkvi, adresovala pápežovi Gregorovi XI. nasledujúce ostré napomenutie, v ktorom ho žiadala, aby rázne reformoval Cirkev, alebo ak by to neurobil, zriekol sa pápežského úradu: „Najsvätejší a najsladší otče, tvoja úbohá nehodná dcéra Katarína v Kristovi sladkom Ježišovi sa ti odporúča v jeho drahej krvi. Božská Pravda si žiada, aby si vykonal spravodlivosť na množstve mnohých neprávostí, ktorých sa dopustili tí, čo sa živia a pasú v záhrade svätej Cirkvi. Keďže ti dal moc a ty si ju prevzal, mal by si využiť svoju silu a moc; a ak ju nechceš využiť, bolo by pre teba lepšie, keby si sa vzdal toho, čo si prevzal; bola by to väčšia česť pre Boha a zdravie pre tvoju dušu.“

Moravia Magna

Euzebius Cézarejský – Prvé cirkevné dejiny

Franko Víťazoslav Sasinek: Dejepis Slovákov ostatné diela

Jonáš Záborský História ostatné diela

Ľudový katechizmus z r. 1907

  Dejiny gréckokatolíkov Podkarpatska (9.-18. storočie)

Svätá Brigita podáva správu o nasledujúcich Pánových slovách, adresovaných pápežovi Gregorovi XI: „Začnite reformovať Cirkev, ktorú som si kúpil vlastnou krvou, aby sa reformovala a duchovne sa vrátila do pôvodného stavu svätosti. Ak túto moju vôľu neposlúchneš, môžeš si byť celkom istý, že ťa pred celým mojím nebeským súdom odsúdim rovnakým rozsudkom a duchovnou spravodlivosťou, akou sa odsudzuje a trestá svetský prelát, ktorý má byť zbavený svojej hodnosti. Budeš verejne zbavený svojho posvätného, pontifikálneho rúcha, porazený a prekliaty. To je to, čo urobím s tebou. Pošlem ťa preč z nebeskej slávy. Avšak, Gregor, syn môj, znova ťa napomínam, aby si sa ku mne obrátil s pokorou. Počúvaj moju radu.“ (Kniha zjavení, 4, 142).

JIŘÍ STANISLAV GUTH-JARKOVSKÝ
SPOLEČENSKÝ KATECHISMUS

K.H.Borovský Epištoly kutnohorské

Socrates : Cirkevní dějiny

Duše jako eschatologická kategorie

apologetická knižnica

Aloiz Hlavinka Bludy a lži v dejinách

Kajúci Gregor XI. prehlásil vo svojom závete, že odsudzuje a zavrhuje všetko, čo bol snáď bludne učil ako súkromná osoba, nech už sa tak stalo z „prerieknutia alebo vášnivosti, nepozornosti alebo ľahkomyselnosti, jedným slovom všetko, čo by snáď bol riekol bludného proti viere katolíckej, všetko to odvolávame a prajeme si mať, ako by to povedané nebolo“. (Ballerini, De vi ac ratione primatus Rom. P. cap. XV. p 10.)

Rozhovor s otcom Elpidiosom Vagianakisom o značke Antikrista

Výklad SZ od prof. Olesnického 2

o knihe Genesis 2 – 3,

sv. Gregor Palama

Alexander Cap: Zamyslenia, Golgota pravoslávnej cirkvi

Diaľnica do pekla

Z mystického denníčka svätej Faustíny

445 – Štvrtok. Nočná adorácia

Keď som prišla na adoráciu, hneď ma naplnila vnútorná sústredenosť. Videla som Pána Ježiša priviazaného k stĺpu a obnaženého. Hneď sa začalo bičovanie. Videla som štyroch mužov, ktorí striedavo krátkymi bičmi šľahali Pána. Srdce sa mi zastavovalo pri pohľade na tie bolesti. Vtom mi Pán riekol: »Trpím ešte väčšiu bolesť než tá, ktorú vidíš.« Ježiš mi dal poznať, za aké hriechy sa podrobil bičovaniu, za hriechy nečistoty. Ó, ako strašne Ježiš morálne trpel, keď sa poddal bičovaniu. Vtom mi Ježiš riekol: »Pozri, takto vyzerá ľudstvo v dnešnej dobe.« V tej chvíli som uvidela strašné veci: kati odstúpili od Pána Ježiša a k bičovaniu pristúpili iní ľudia. Schytili biče a nemilosrdne šľahali Pána. Boli to kňazi, rehoľníci a rehoľnice, najvyšší hodnostári Cirkvi, čo ma veľmi prekvapilo, a boli medzi nimi aj svetskí ľudia rôzneho veku a stavu. Všetci si vybíjali svoju zlosť na nevinnom Ježišovi. Keď som to videla, moje srdce upadlo do takého stavu, akoby som zomierala. Keď ho bičovali kati, Ježiš mlčal a pozeral do diaľky. Keď ho bičovali duše, ktoré som spomenula vyššie, Ježiš zatvoril oči a z jeho Srdca sa vydral tichý, ale strašne bolestný ston. Pán mi dal podrobne poznať (…) ťarchu zloby tých nevďačných duší: »Vidíš, to je väčšia muka ako moja smrť.« Vtedy zamĺkli aj moje ústa, cítila som, akoby som zomierala. Cítila som, že nikto ma nepoteší ani nevytrhne z tohto stavu, jedine ten, ktorý ho na mňa dopustil. Vtom mi Pán riekol: »Vidím skutočnú bolesť tvojho srdca, ktorá priniesla nesmiernu úľavu môjmu srdcu, pohliadni a poteš sa.«“
446 – „Vtom som uzrela Pána Ježiša pribitého na kríž. Keď Ježiš na ňom chvíľu visel, uzrela som celý zástup duší ukrižovaných tak, ako Ježiš. Videla som aj tretí zástup duší a druhý zástup duší. Druhý zástup nebol pribitý na kríž, ale duše držali kríž pevne v rukách. Tretí zástup duší nebol ani ukrižovaný, ani nedržal kríž pevne v rukách. Duše vliekli kríž za sebou a boli nespokojné.

Martin Malachi : Posledný pápež

Václav Kocián: Storočnica Fatimy

znak šelmy od dona Gobbiho

pasionisti – ctitelia Pánovho utrpenia

Cirkev a súkromné zjavenia

Českí mučeníci doby husitskej

Lorenzo Scupolli : Duchovný boj

list svätého Bonifáca pápežovi Zachariášovi okolo roku 746/747:

„Benefíciá sú rozdávané nenásytným laikom alebo nerestným a úplatným klerikom. Žiadne nimi spáchané trestné činy nebránia, aby dosiahli kňazstvo. A keď ho napokon dosiahli tým, že rozmnožili svoje hriechy, stávajú sa biskupmi. A tí, ktorí sa chvália tým, že nie sú cudzoložníci či smilníci, sú opilci alebo ľudia posadnutí lovom či vojaci, ktorí necúvnu ani pred preliatím kresťanskej krvi.“

životy svätých

Špirko: Cirkevné dejiny I.a II.

dejiny sv.spovede

Pátý ekumenický koncil v Konstantinopoli (r. 553)

Radomír Malý: Je dovoleno bránit inkvizici?

veľmi prísne o veciach intímnych

„Ľud zveril biskupom a kňazom popredné miesta. Oni napriek tomu zverujú Cirkev tým, ktorým by nemali. A dosadzujú tých, ktorí by nemali byť vodcami. To sú predavači holubov, ktorých stoly Ježiš prevrátil.“

/Duchovným pohľadom/ „židia sú milovníci vonkajších vecí “ Origenes /čiže to sú tí, čo polovzdelanie nechcú dokončiť, a tvrdo tomu bránia/

Kráľovská presnosť

Toto robte na moju pamiatku

Podstatné veci

Sv.ruženec je modlitba pokorných

Spirituálna diagnostika

POZNÁŠ PANNU MÁRIU

Vývoj náuky u pápežov

Tridentský koncil

papalencyclicals

Pro sv. Hildegardu

bylo chvalořečení a harmonie podstatné pro život člověka i církve. „Ti, kdo bez oprávněného důvodu zavádějí mlčení do kostelů uvyklých zpěvům ke cti Boží, si ani nezaslouží, aby v nebi slyšeli obdivuhodnou symfonii, jíž budou andělé velebit Boha.“(9) „Hudbou jsme spojeni s harmonií nebe.“(10) Nejjasněji svůj názor na hudbu a zpěv Hildegarda vyjádřila v listu mnichovským prelátům poté, co nad jejím klášterem vyslovili interdikt:

o sv.Hildegarde

„Vy a všichni preláti musíte nejprve prokázati bdělost, a dříve než Církvi, která Bohu chválu pěje, zavřete ústa svým mocným výrokem, anebo ji vyjmete na čas z rozdílení a přijímání svátostí, s největší pílí se všech stran prohledati příčiny, které vás k tomu pohnuly. Musíte dáti pozor, aby vás k takovému kroku vedla jen horlivost pro Boží spravedlnost a ne hněv, pomstychtivost nebo jiné nešlechetné hnutí mysli. Musíte vždy státi na stráži, aby ve vašich výrocích vás nepřelstíval satan, který lidstvo připravil o nebeské harmonie a rozkoš ráje. Uvažte tedy: Jako tělo Ježíše Krista Duchem sv. počato a z Marie Panny bylo zrozeno, tak chvalozpěv Boha jako napodobení nebeské harmonie skrze Ducha sv. je v Církvi zrozen. A protože tělo jest jen šatem duše, která má živoucí hlas, tak se sluší, aby tělo spolu s duší jakoby jedním hlasem zpívalo chválu Boží. Proto dává nám prorocký duch na srozuměnou, že máme Boha chváliti na cymbálech a jiných hudebních nástrojích, které moudří a pilní lidé vynašli k užitku a potřebě lidí. Neboť všechna umění, která k užitku a potřebě lidí byla vynalezena, jsou vynalezena z dechu životního, který byl Bůh v tělo člověka vdechl.“(11)

Hildegardina hudební tvorba se vymyká tehdejšímu hudebnímu standardu a nelze ji prostě zařadit do gregoriánského chorálu. Zvláštnost její hudby podle svědectví jí i některých jejich součastníků vyplývá z inspirovaného charakteru celé její tvorby: „Rovněž jsem složila a zazpívala písně zároveň s melodiemi ke cti Boha a svatých, ač jsem se nikdy neučila ani noty, ani zpěv.“(12)

Tmavé kúty

Kabbala

Anton Hlinka: Každý sa môže zmeniť

TERAPIE HOMOSEXUALITY

Malachiášovo proroctvo o pápežoch

Filozofický denník

Temno v cirkvi

Poselství z Garabandalu

Zjednotenie slovanov vo viere

Postrehy inteligentov

Pasionisti

Priekopníci vedy

„Don Luigi VIlla“

chyby svätých

Múdre rady od svätých

Panna Marie Guadalupská – ZJEVENÍ A OBRAZ

Papež Honorius I. (625–638) byl svými nástupci odsouzen za to, že nedokázal zabránit šíření hereze monotheletismu, ale nebyl to Honorius, kdo herezi šířil, ale Sergius, patriarcha Konstantinopole. Papež Jan XXII. (1316–1334) řekl, že duše zesnulého nemohou spatřit Boží tvář před posledním soudem, ale poté, co ho někteří teologové pokárali, upustil od svého omylu.

„Ztráta papežství tedy nebude důsledkem odstranění kohokoliv, kromě samotného papeže, který tím, že se stane oficiálním a notorickým heretikem, vyloučí z viditelné Církve, a tak mlčky odejde z papežství. Apoštolský stolec je tedy uprázdněn a církevní orgán, jako jsou kardinálové nebo nedokonalý koncil [bez přítomnosti papeže], může legálně vyhlásit ztrátu úřadu heretického papeže a učinit tuto skutečnost oficiálně a jednoznačně známou všem. Církev pak může přistoupit k volbě nového papeže.“ Arnaldo Xavier da Silveira: Dvě aktuální témata: Nová mše a možnost heretického papeže. Nadace pro křesťanskou civilizaci: Spring Grove, Penn. 2022. 234.

Inšpirácie

Vykúpenie ženy

ANDĚLÉ V HVĚZDNÝCH LODÍCH Giorgio Dibitonto

CO NÁS UČÍ NEMOCI – MUDr. Ivan Rusnák CSc.

NEBE A PEKLO Emanuel Swedenborg

Ako bludy pomáhajú Pravde

svetelná knihovna

etikoterapia

kresťanstvo je kladivo na reinkarnáciu

Technológie skrytého triumfu

Zrkadlenia

ktože to financoval aj nacistov aj komunistov?

Všeobecné kňazstvo v knihe Zjavenia

Hříchy papežú

Teologické texty

svätí a kacíři

Spiknutí proti lidstvu

Jan od sv. Tomáše (+ 1644), jeden z nejuznávanějších profesorů teologie své doby, píše: „Všichni učitelé Církve se shodují na tom, že papež může být sesazen pro herezi… Papež nemůže být sesazen nebo ztratit papežství, pokud nejsou současně splněny dvě podmínky: jmenovitě, že hereze musí být veřejně a právně známa a nesmí být skrývána; a být nenapravitelný a vytrvalý ve své herezi. Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, papež může být sesazen.“ 36 ks

Jeden z největších teologů po sv. Tomáši Akvinském, Francisco Suarez (+1617),37 a sv. Robert Bellarmin (+1621), souhlasí s tím, že heretický papež může být sesazen. Svatý Robert Bellarmin, kterého Církev povýšila na piedestal učitele Církve, říká: „Tato zásada je nejbezpečnější. Nekřesťan nemůže být v žádném případě papežem, jak připouští sám Kajetán (ib. c. 26). Důvodem je to, že nemůže být hlavou toho, jehož není členem; nyní ten, kdo není křesťanem, není členem Církve a zjevný heretik není křesťanem, jak jasně učí sv. Cyprián (Lib. 4, Epist. 2), sv. Atanáš (Contra Arianos, kázání 2), sv. Augustin (de gratia Christi, kap. 20), sv. Jeroným (Contra Luciferianos) a mnozí jiní; proto zjevný heretik nemůže být papežem.“

Papež Pavel IV. (+1559) také učí, že: [Pokud] papež … odchýlil se od katolické víry nebo upadl do hereze … Intronizace, i kdyby k ní došlo s jednomyslným souhlasem všech kardinálů, bude neplatná a bezcenná… Přijetím úřadu to nebude možné … nebo oddanost … nebo poslušnost, kterou takovému člověku projevil každý.

Proto je učení, že heretický papež může být souzen, součástí řádného Magisteria, kterému se věřící musí podrobit s rozumem a vůlí. 40 Tato nauka je zcela v souladu s rozumem, neboť nekatolík nemůže být papežem. 41 Bůh nenechal svou církev bez východiska pro případ, že by na Petrův trůn usedl heretik. Potřebujeme jen svaté biskupy, nic jiného.

Svatý Robert Bellarmin, učitel církve, zastává tentýž princip: „Je jistě pravda, že upřímná víra, a ne její pouhé vnější vyznání, je nezbytná, máme-li být vnitřně sjednoceni s Kristovým tělem, církví… Ale i člověk, který spolu s ostatními věřícími vyznává víru jen navenek, je pravým, i když suchým a mrtvým údem těla církve. 7 Je tedy zřejmé, že člověk, který nemá ani toto vnější vyznání víry, nemůže být členem Církve. „(Bolo by) najbiednejším stavom Cirkvi, keby bola nútená uznať za pastiera zjavne číhajúceho vlka“ (De Romano Pontifice, kniha II, kapitola 30).

Celá pravda o Opus Dei

Kardinál hovorí o Novom svetovom poriadku

TAJNÉ DEJINY JEZUITOV

Dr.T. Rosinský: Choroby z nenávisti

Dr. Sedlák: Mistr Jan Hus

Synagoga zla

Mimozemšťania v pozadí vlády USA

Čaká nás najťažšia doba

Martin Luther, film z USA

Martin Luther Erazmovi: O NESLOBODNEJ VÔLI

Ľ.Stanček Rétorika

Ľudovít Štúr: Slovanstvo a svet budúcnosti

sv. Robert Bellarmin: „Tak jako je dovolené odporovat papeži, který útočí na tělo, tak je dovolené postavit se na odpor papeži, který škodí duším nebo narušuje občanské soužití, zvláště pak, ničí-li tím církev. Tvrdím, že je dovolené postavit se mu na odpor neuposlechnutím jeho příkazů a bráněním tomu, aby se jeho vůle prosadila. Co dovolené není, je papeže soudit, trestat či sesadit, neboť toto může činit pouze představený.“ A Francisco Suarez, S.J., k tomu dodává: „Dá-li papež příkaz v protikladu k dobrému obyčeji, nemá být uposlechnut; snaží-li se jednat přímo v rozporu se spravedlností, je dovolené se mu bránit.“ Totéž stanovisko nalezneme usv. Tomáše Akvinského či Francisca de Vitorii, O.P.